Revitalizace území kolem toku Střely

Žlutice a jejich okolí

Město Žlutice se nachází v Karlovarském kraji a má k 1. lednu 2025 přesně 2 187 obyvatel. Leží v malebné krajině na rozhraní Tepelské vrchoviny a Doupovských hor, v údolí řeky Střely. Díky své poloze a přírodnímu zázemí představují Žlutice důležité místní centrum s bohatou historií sahající až do 12. století. Poprvé jsou zmiňovány roku 1186, v době Karla IV. získaly městská práva a v renesanci zažily období rozkvětu.

Prochází tudy několik značených turistických tras – od cyklistických stezek až po poutní mariánskou trasu z Teplé přes Skoky. V okolí se nachází výrazné krajinné dominanty jako Nevděk, Krkavec, Hlínovec nebo Vladař, který je zároveň významnou archeologickou lokalitou. Vedle města se rozkládá Vodní nádrž Žlutice, postavená v letech 1965–1968, která slouží jako zásobárna pitné vody pro široký region, chrání před povodněmi a přispívá i k výrobě elektrické energie.

Žlutice tak spojují historickou hodnotu, přírodní bohatství a dobré podmínky pro rekreaci – a právě na tyto kvality navazuje připravovaná revitalizace náplavky podél řeky Střely.

Historie Žlutic

První písemná zmínka o Žluticích pochází z roku 1186, kdy byly v držení kladrubského kláštera. Díky své poloze na obchodní stezce z Prahy do Chebu se osada postupně rozvíjela a již ve 14. století získala městský charakter i vlastní samosprávu. Výrazný rozkvět zažily Žlutice v 16. století, kdy se staly regionálním centrem řemesel a vznikl zde i slavný Žlutický kancionál – vzácná iluminovaná památka. Poškození během třicetileté války vedlo k úpadku a postupné germanizaci obyvatelstva.

Významným specifikem Žlutic bylo, že město mělo hrdelní právo, tedy právo soudit i nejzávažnější zločiny včetně udělování trestů smrti. Tuto pravomoc si město udrželo až do roku 1783, kdy byla pravomoc převedena do Žatce. Dodnes se dochovaly původní šatlavy a mučírna, které jsou součástí expozice místního muzea sídlícího v bývalém okresním soudu.

V 19. století se město stalo sídlem soudního okresu (1850–1948) a další rozvoj nastal se zprovozněním železniční tratě z Bečova nad Teplou v roce 1897. Po druhé světové válce došlo k odsunu většiny německého obyvatelstva.

Dnes jsou Žlutice ceněny pro své historické jádro, svou polohu v údolí řeky Střely i pro široké možnosti rekreace a turistiky.

Řešené území náplavky podél řeky Střely sloužilo původně jako mokřadní louky a dlouho zůstávalo bez využití. Až v souvislosti s rozvojem města zde bylo podle archivních leteckých snímků ve 70. letech 20. století vybudováno fotbalové hřiště. Zhruba ve stejné době začaly na protějším břehu vznikat zahrádkářské kolonie, které jsou však na snímcích doloženy až v roce 1995. Vzhledem k absenci záznamů z let 1975–1995 a s ohledem na tehdejší celostátní trend lze předpokládat, že zahrádky vznikaly již v 80. letech. Pravděpodobně v téže době vzniklo i dopravní hřiště, které se v území nachází dodnes, je však zastaralé a nevyužívané.

Archivní mapy

Historie území v mapových archiváliích.

Kontext

Řešená lokalita se nachází v besprostředním okolí řeky Střely, čímž se přirozeně stává jednou ze sekvencí pásma vznikajícího kolem toku – mezi silnicí a železnicí. Současný park je vklíněn do území zahrádkářských kolonií, kdy směrem na západ lze dojít až ke koupališti. Směrem na východ pak na území navazuje průmyslová zóna, která narušuje jinak přirozené prostředí této lokality, a jízdárna. Ve větší vzdálenosti pak začíná také Katova cesta.
Na jihovýchodě od parku je umístěno nádraží, v jehož blízkosti má vzniknout sběrný dvůr a nová zástavba.
Severní hranicí území prochází turistické cesty, naučná stezka a cyklostezka.

Na sever od lokality byla postavena zástavba určena pro bydlení. V blízkosti se nachází také mateřská, základní, základní umělecká škola a sportovní areál. Rezidenční zóna na východě volně přechází v centrum města.

Dominantou okolní krajiny, která je protkána turistickými a naučnými stezkami, je vrch Nevděk se zříceninou původního hradu.

Současný stav

Vybrané fotografie současného stavu

Prostupnost

Územím prochází množství turistických a naučných stezek, a je dostupné pěšky, na kole i autem. Hlavní přístup vede z ulice Vítězná, odkud je možné vstoupit jak k náplavce, tak ke sportovnímu areálu. Ze základní školy a mateřské školy sem vede komunikace, jejížúprava a přizpůsobení pro bezpečný pohyb dětí bude do budoucna žádoucí. Ze západu je území přístupné pouze pěšky, na kole nebo autem ze slepé ulice, která slouží primárně místním obyvatelům. Z pohledu prostupnosti je zásadní skutečnost, že směrem od centra města není řeka Střela ani její břehy přístupná – chybí zde pěší propojení a veřejný prostor. Směrem ke koupališti sice cesta existuje, ale zahrádkářské kolonie omezují volný pohyb podél břehu. Také protější břeh řešeného území je nepřístupný – kvůli prudkému svahu a absenci propojení cest. Z hlediska širších vazeb v území chybí napojení na stezky v lesoparku a centru města. V rámci návrhu bude proto vhodné vytvořit nová propojení, která navážou na parkový prostor podél řeky a umožní lepší přístup místním obyvatelům, ale i návštěvníkům.

Sociální aspekty využití území

Řešené území má potenciál stát se přirozeně živým veřejným prostorem s různorodými cílovými skupinami. V dopoledních hodinách jej pravděpodobně nejčastěji navštíví rodiče s malými dětmi z přilehlých sídlišť, pro které může být lokalita atraktivní jako klidné místo pro pobyt i hru. Zároveň lze očekávat přítomnost seniorů a majitelů zahrádek z protějšího břehu, kteří budou preferovat klidnější zóny a jejichž přístup k navrhovaným změnám bude důležité citlivě zohlednit. Blízkost základní i mateřské školy nabízí možnost využití prostoru jako venkovní učebny a místa pro školní aktivity, a tím rozšířit vzdělávací prostředí směrem do krajiny. Důležitou roli hraje také sportovní funkce – díky přítomnosti tenisových a beachvolejbalových kurtů bude území využíváno i sportující veřejností.

V rámci návrhu bude třeba klást důraz na bezpečnost a čitelnost celého prostoru. Zejména prostor pod mostem směrem k centru, který je v současnosti vizuálně i funkčně oddělený, je potřeba lépe napojit, zpřístupnit a osvětlit, aby se stal bezpečným a příjemným místem bez rizika nežádoucích jevů. Otázka bezpečnosti, přehlednosti a kvality pobytových zón je klíčová pro fungování celého budoucího parku.

Geobotanická analýza

Charakteristika území

Jedná se o širší úsek nivy Střely. 95% území je tak přímo její nivou, kompletně zaplavenou již při Q20. Des je celé území mozaikou antropických i nivních biotopů s různě starými lidskými zásahy, od dosadby dřevin po částečné úpravy břehů řeky. Nejhodnotnějším biotopem je tok řeky a jeho blízké okolí – jedná se o převážně přirozené koryto s pestrým charakterem dna, častými ostrůvky, stěrkovými náplavkami a přirozeně vznikajícími tůněmi. Střela je přirozeným biokoridorem, středně velkým tokem se zachovalou morfologií říčního kaňonu,a to je třeba mít hlavně na zřeteli při úpravě území. Současná krajinná struktura je poměrně stará, dnešní louka na bývalém hřišti existovala v podobném stavu již na mapování Stabilního katastru a zdá se, že i převážná část vegetace a krajinného pokryvu prodělala jen drobnější a často dočasné změny, spočívající především v postupném zarůstání a vysazování nových stromů v době založení sídliště.

1 – Linie stromů maximálně 50 let starých – javory kleny a javory mléče. Zdravé stromy.

2 – Březová alej u silnice obdobného věku. Stromy v dobrém stavu a dost mohutné.

3 – V hustém sponu vysazené 3 lípy srdčité, cca 40 let staré. Na hraně hřiště.

4 – Starší, cca 70 let starý exemplář javoru klenu na hřišti. Zdravý a hodnotný strom.

5 – 2 javory kleny, obdobně staré jako 4.Lokální dominanty a zde cenné a hodnotné dřeviny.

6 – Stará linie javorů klenů a javorů mléčů, stáří také cca 70 let. Tvoří okraj luhu a dětského hřiště.

7 – Spontánně vyrostlé stromy okolo dočasné stavby – javory kleny a mléče, také jedna jabloň. Různě staré, ale všechny relativně mladé.

8 – Zásadní biotop celého území a jeho ekologická osa – tok Střely a přilehlá niva. Jde o mosaiku biotopů – strukturně pestrého říčního dna, kamenitých a štěrkových náplavek, erozních břehů a různě hustého olšového luhu se silnou příměsí vrby bílé. Porost má vysokou ekologickou hodnotu i kvůli povodňové a lesní dynamice  – častá jsou značná množství tlejícího dřeva, torza stromů s hnízdními dutinami a mrtvé dřevo, ponořené v toku řeky. V některých úsecích luhu mají břehy velmi květnatý charakter, v keřovém patru se pravidelně vyskytují rozsáhlé klony střemchy hroznovité. Probíhají zde invaze pérovníku pštrosího a netýkavky žláznaté, což však ekologickou hodnotu luhu příliš nesnižuje.

9 – Dětské hřiště s chudými, ale květnatými porosty – stinná a silně antropická varianta ovsíkových luk. Jsou zřejmě dost pravidelně sečeny a v kontextu okolní krajiny nemají příliš vysokou ekologickou hodnotu.

10 – Průsek pod elektrickým vedením s náhradním lužním bezlesím – dominuje chrastice rákosovitá a kopřiva dvoudomá. Biotop je potenciálně vhodným stanovištěm některých skupin hmyzu, především na ekotonu s hustým luhem.

11 – Skupina dřevin nad silnicí, velmi hustá a se stinným podrostem. Spolu s plochou 13 byly pravděpodobně vysázeny v době založení sídliště. Jde o směs jírovců, klenů a mléčů s jedním exemplářem smrku pichlavého.

12 – Svah pod sídlištěm s vykácenými stromy, dnes relativně pestrý travní porost, připomínající ruderální variantu ovsíkových luk. Ideální adept na extenzivní seč.

13 – Hustá výsadba lip srdčitých o věku sídliště. Stromy jsou to zdravé, podrost chudý (kvůli silnému stínění).

14 – Čerstvé navážky hlíny s vegetací jedno/dvouletých vysokých ruderálních druhů s dominancí divizny malokvěté a pelyňku obecného. Asi dočasný, ale pestrý ruderální biotop.

15 – Úzký pruh podmáčeného tužebníkového lada s pestrým porostem typických druhů – Lathyrus pratensis, Scirpus sylvaticus, Phalaris arundinacea a dalších. Vhodný zárodek šíření mokřadního charakteru.

16 – Husté křoví dominované pámelníkem bílým.

17 – Louka na bývalém fotbalovém hřišti. Rozlohou význačná, druhovým složením fádní. Jedná se spíš o ruderální porost s převahou vysetých druhů (jílkem) a s některými již ekologicky cennějšími úseky. Potenciálně velmi hodnotný biotop psárkových nebo pcháčových luk.

18 – Stromová linie tří topolů (Populus x canadensis). Cca 50 let staré stromy, zatím zdravé, do celkového charakteru krajiny se ale moc nehodí.

19 – Několikakmenná olše lepkavá na okraji bývalého hřiště. Relativně hodnotná mladá solitérní dřevina.

20 – Hustá lipová alej podél silnice, cca 50 let stará. Stromy jsou vysázeny ve velmi hustém sponu.

21 – Velmi hodnotná skupina tří javorů klenů. Asi nejstarší dřeviny v území, vhodné by bylo aspoň částečné a pozvolné prosvětlení jejich koruny.

22 – Bizarní zahrádkářský úsek úpatí svahu se sečeným trávníkem a dvěma tisy. Odstranitelné.

23 – Husté javorové houští s několika exempláři vrby křehké – vyznívá zde lužní charakter území, Velmi stinný a ruderální biotop.

24 – Skupina kmenů osiky obecné a břízy, nejspíš na hromadě navážky/antropogenním terénu vedle basketbalového hřiště. Světlejší úsek luhu, stál by za úvahu o revitalizaci tvaru břehu.

25 – Antropogenní reliéf se zbytky betonové konstrukce, porostlý hustou ruderální směsí s dominancí javoru klenu, osiky, břízy a vrby jívy. V podrostu hustý a vysoký porost kopřivy a pitulníku stříbrného. Zde by se dalo uvažovat o revitalizaci břehu a jeho zpozvolnění a zpřístupnění.

26 – Hustý, mírně svažitý luh s dominancí olše lepkavé a 20% příměsí vrby křehké. Relativně mladý a velmi stinný porost s ruderálním a chudým bylinným patrem.

27 – Prudký svah a závěr ploché nivy – obsahuje jak úzký olšový luh, tak starou výsadbu javoru mléče podél silnice. Při jejím okraji stojí i mohutný hodnotný habr. Horní polovina svahu má spíš charakter chudé dubohabřiny.

28 – Výrazná solitérní bříza bělokorá na okraji křižovatky.

29 – Výrazný a relativně rozsáhlý ruderální porost, mísící se s prvky lužní krajiny, zarůstajícími expanzními druhy (třtina křovištní, pcháč rolní). Jde zřejmě o bývalé zahrádky, ze kterých tu zbyly fragmenty dekorativních výsadeb (dřišťál Thunbergův, pustoryl věncový). Lze snadno konvertovat k lužní louce nebo nějaké formě extenzivního luhu.

Základní hodnoty území a zacházení s nimi

• Lužní krajina, představovaná především plochou 8, je specifickým a velmi dynamickým druhem biotopu. Funguje nejlépe bez lidského zásahu, avšak lze jej například místy prosvětlit. V západní části u tenisových kurtů jsou také přímo na břehu ruderální navážky, které by bylo možné odstranit a břeh výrazně zpozvolnit. Spolu s odstraněním navážek a zbytků staveb v ploše 25 by se mohlo jednat o vhodnou revitalizaci břehu, spojenou s vytvořením širšího a světlejšího koryta a litorálu, což by nejspíš vedlo ke zvýšení ekologické hodnoty i povodňové kapacity území.
• Staré dřeviny mimo přímé okolí hřiště si zaslouží intenzivní péči – například kleny v ploše 21. Obecně se jedná o dřeviny z nejstarší vrstvy výsadby stromů, hlavně podél silnice.
• Extenzivním kosením v méně frekventovaných zónách lze dosáhnout výrazně květnatějších lučních porostů (typu psárkových nebo vlhkých pcháčových luk) a zvýšit tak ekologickou hodnotu bezlesí.
• Pruh biotopů v ose ploch 15-19 je výrazně podmáčený a lze v něm obnovit charakter cenných mokřadních lučních biotopů.
• Hlavní těžiště ekologické a krajinné hodnoty území spočívá v jeho nivním charakteru. Prosvětlování nivy je v pořádku a žádoucí (mimo cenné dřeviny), ale zavádění zpevněných povrchů, stavby plotů a podobné bariéry sem nepatří. Naopak bych nahradil stávající pevné povrchy vsákavými, a široké cesty pěšinkami, například vysypanými mlatem nebo dřevní štěpkou.

Součástí strategie péče o území je i udržení četných doupných stromů a dutých torz, která jsou významným refugiem avifauny.

• Invazní druhy se v území nevyskytují příliš často (Impatiens glandulifera) a nemá zatím smysl jim věnovat zvláštní pozornost.